Podběl

Podběl lékařský (Tussilago farfaro)

Zlatožluté květy podbělu lékařského (správně květní úbory) se objevují hromadně na mokrých volných půdách, kolem potoků, v příkopech a na vlhčích úhorech již začátkem března. Poskytují významnou pastvu včelám po zimě, protože obsahují dostatek pylu a nektaru. Po odkvětu rostlina vytváří velké, hlavně na spodku běloplstnaté listy. Pro léčivé účely se sbírají jak květy, tak i listy.

Květy (úbory) se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se ve stínu suší. Umělá teplota max. 40°C. Není vhodné sušit úbory příliš rozkvetlé, protože droga se brzy rozpadá. Je bez pachu, chuti poněkud hořké. Listy se sbírají v březnu a dubnu. Jeden den se předsuší na slunci, pak se rychle dosuší ve stínu. Řapíky špatně schnou. Za vlhkého počasí listy hnědnou nebo černají. Pach i chuť stejná jako u květu. 

Podběl je znám již od starověku jako prostředek tišící suchý kašel.
Dnešní lékařství oceňuje podběl jako velmi účinné podpůrné léčivo bez jakýchkoli vedlejších účinků, vhodné zejména při léčbě horních cest dýchacích. Jak květy, tak i listy se považují za drogy slizové. Užívají se ke zmírnění kašle a k usnadnění vykašlávání, při nachlazení.
Jsou hlavní součástí tzv. prsních čajových směsí.

V lidovém léčitelství se podběl užívá při chorobách dýchacího ústrojí, rýmě, kašli, chrapotu a chřipce, případně zevně na kožní záněty, bércové vředy apod.

Užití má i v kosmetické praxi jako přísada do tišících koupelí a masek. Zevně se používá v obkladech při zánětu žil, na vředy a špatně se hojící rány i ekzémy. Podporuje epitelizaci bez nadměrné tvorby granulací.

♦Nálev. 1 polévková lžíce řezané drogy na 500 ml vody. V nálevu se vytváří sliz, který umožní odchod hlenů. Užívá se při nachlazení, onemocněních horních cest dýchacích a při bronchiálním astmatu.