Chmel otáčivý

Chmel otáčivý (Humulus lupulus)

Je rozšířen v celé Evropě. V 9. století se začal pěstovat ve Francii.
U nás se počátky chmelařství datují od 11. století. Dnes se pěstuje na chmelnicích v teplejších oblastech.

Pro léčebné účely lze využít jen chmel, který nebyl chemicky ošetřen.
Chmelové hlávky ( šištice) dozrávají koncem srpna až začátkem září. Suší se teplotou do 40°C. Chmelové žlázky (lupulin) se získávají z usušených šištic.
Droga se pro své mírné narkotické vlastnosti využívá při nespavosti, neurózách a hysterii. Působí také močopudně, zmirňuje prostatické potíže, tiší křeče, povzbuzuje chuť k jídlu, uklidňuje klimakterické potíže a pohlavní podráždění.

Má fytoncidní účinky (hubí bakterie).
Chmel velmi často vyvolává alergickou reakci, a proto není vhodný k dlouhodobému užívání. Skladováním účinnost drogy velmi rychle klesá, drogu starší jednoho roku raději už nepoužíváme.

V kosmetice se uplatňují chmelové šištice ze samičích rostlin, které obsahují látky vyvolávající prokrvení kůže a zlepšující její napětí. Z tohoto důvodu jsou jim připisovány omlazující účinky. Extrakty z chmele se přidávají do krémů, pleťových vod a mlék, které jsou určeny pro citlivou pleť nebo ochablou či nečistou pokožku. Ve vlasové kosmetice se přidávají do speciálních šamponů, které omezují lámání vlasů a zvyšují jejich lesk. Odvar lze použít k ozdravění pokožky a k mytí vlasů.

Chmel povzbuzuje chuť k jídlu a má močopudné vlastnosti. Vykazuje baktericidní účinky na zhruba 40 druhů choroboplodných bakterií.
Při výzkumech byl zjištěn jeho tlumivý vliv na mozkovou kůru a reflexní dráhy v prodloužené míše. Zpomaluje srdeční činnost a uvolňuje napětí hladkého svalstva střev. Podává se při nervovém podráždění a pocitu napětí s nespavostí. Hořčiny napomáhají vylučování žaludečních šťáv. Při plicní TBC umocňuje chmel účinek léků. Jeho diuretické vlastnosti se využívají i při potížích s prostatou. 

Semeno chmele se podávalo k vypuzení škrkavek. Šťáva z chmele se uplatňovala i zevně, např. se kapala do uší. Koupel v odvaru z chmele měla močopudné účinky. Na zapáchající nohy měl Mathioli jednoduchý recept: smíchal lupulin, kamenec a prášek z duběnek a ten sypal mezi prsty. Postižená osoba si současně měla vycpat obuv mechem nebo dubovým listím.

♦Nálev: 1 čajová lžička rozdrcených šištic se přelije šálkem vroucí vody a nechá se 10 minut louhovat. Pije se vlažný večer před spaním.

♦Odvar: 2 čajové lžičky rozpadlých chmelových šištic se dají do 250 ml studené vody, nechají se přejít varem, 10 minut louhovat a potom se přecedí přes plátýnko, které zachytí drobounké chloupky. Podává se 2 x denně vlažný. Uklidňuje a dobře se po něm spí. 

•••                                                                                                                                                                    Užívá se nálev asi z 0.5-2g šištic na šálek vody. Vzhledem k estrogenním účinkům se nedoporučují dávky vyšší než 10g.

Aby se umocnily uklidňující účinky chmele, kombinuje se s kozlíkem lékařským. Čerstvé chmelové šištice mohou někdy vyvolat podráždění kůže, popř. vyrážku. U některých citlivých osob se mohou při práci s chmelem objevit i záněty očí. Lupulon může vyvolat ospalost. Stárnutím se účinky chmele zhoršují, proto je třeba používat co nejčerstvější drogu. Lupulin by se měl přechovávat v temnu a bez přístupu vzduchu, jinak získá červenohnědou barvu a sýrovitý zápach.