Ředkev
Ředkev setá (Raphanus sativus)
Pochází pravděpodobně z Egypta, roste však i v Číně a Japonsku.
Kdysi byla součástí každé hospody, neboť pivo a ředkev k sobě nerozlučně patří.
O ředkvi se věřilo, že je výborným prostředkem proti moru.
Vnitřně se podává denně zhruba 100 - 200 g čerstvého kořene při žlučových kaméncích a žaludeční dyspepsii.
Po svoje antimikrobiální vlastnosti se užívá též při nachlazení a proti kašli.
Přírodní ředkvová šťáva obsahuje magnesium [Mg], síru [S] a výživné soli. Čistí játra, plíce, žaludek, podporuje činnost ledvin.
Účinná látka povzbuzuje svalovinu tenkého střeva a ničí škodlivé bakterie.
Je výborným preventivním prostředkem proti tvorbě močových a ledvinových kamenů.
Šťáva z hlízy se uvolní rozstrouháním a vymačkáním. Poté se nechá v chladu odstát, aby ztratila palčivou chuť. Podává se 100 - 150 g šťávy denně ve 3 - 5 dávkách po dobu 4 - 5 dnů a potom se kůra na 2 - 3 dny přeruší. Chuť šťávy je možno korigovat solí nebo cukrem.
V kosmetice se užívá jako výborný prostředek k ošetření mastících se vlasů, při tvorbě lupů a nadměrném vylučování mazu. Nejvhodnější je vtírat si do vlasů na noc ředkvovou šťávu.
Ředkev je velice zdravá a vhodná i pro kuchyňské použití. Je jí však třeba nejdříve zbavit hořkosti - nakrájením a odstátím, nebo ještě lépe ji nastrouhanou uložit do chladničky na 12 - 24 hodin při teplotě 2 - 8°C. Pak je třeba ledničku vyvětrat od ředkvového pachu.
Vedlejší účinky: nedoporučuje se dlouhodobé užívání ani vyšší dávky, neboť silice dráždí játra a žlučové cesty. Z tohoto důvodu je její podávání kontraindikováno po žloutenkách, při poškození jaterní tkáně, zánětech jater a žlučníku.